75) Ona si nevybírá
Do nosu ji udeřil všudypřítomný zápach krve a všelijakých mastí a utrejchů. Dobbler ji pozdravil jen kývnutím hlavy. Pod očima měl tmavé kruhy a košili víc červenou než bílou. V noci toho moc nenaspal. Prošla úzkou uličkou. Snažila se nevnímat tiché steny ve stínech.
Malý Elliot ležel až úplně vzadu. Jeho bledý obličej v přítmí nepřirozeně svítil. Zaváhala.
Měla by se vrátit...
„Přišla jste...“
Naprázdno polkla a přikývla.
Měla by poděkovat....
„Omlouvám se... Neposlechl...“
„Nemyslím si, že by na tom záleželo.“ Pokusila se o chabý úsměv. „Děkuju...“
Chlapec zavřel oči.
Proč jen si vybírá ty, co si to nejmíň zaslouží...