65) Námořnické mimikry
Elliot se krčil schoulený na dně člunu. Po očku sledoval slečnu Doyleovou. Seděla na proti němu a nožem z uzmuté uniformy odřezávala žlutou podšívku. Zdálo se, že ničemu jinému nevěnuje pozornost. Pomaloučku se přisunul.
„Co to bude?“ odvážil se zeptat nejistě. Vrhla na něj pichlavý pohled, ale odpověděla.
„Signální vlajka.“
Zatvářil se zmateně.
„Vyvěsíte ji na stěžeň. Ať jste taky k něčemu užitečnej.“ Zavrčela.
Zastyděl se. Zatím se příliš nevyznamenal. Přesto se odvážil vyptávat dál.
„Slečno Doyleová... ale proč žlutá?“
Oni přece nebyli nemocní. Obličejem se jí mihl lišácký úšklebek.
„Tyhle vody patří korzárům. Nemusí každej vědět, co jsme zač.“