51) U stolu
Ze vsi se ozval jasný hlas kostelního zvonu. Odbíjelo poledne. Kathleen postavila polévku na stůl a sepnula ruce. Zvolna začala odříkávat každodenní modlitbu a děti se k ní postupně přidávaly. Bez protestů. Bez protažených obličejů. Jack s Patem se nepošťuchovali a nedělali na mladší sestry pitvorné obličeje. Michael nekoukal z okna, kde co lítá. Všichni stáli se sklopenými hlavami a svorně odříkávali důvěrně známá slova.
Pane, dej svůj chléb těm, kteří ho nemají a svůj pokoj každému srdci...
Sedm tichých hlasů se spojilo jedinou prosbu. Jeden hlas však chyběl. Hluboký a vlídný. A židle v čele stolu byla podivně prázdná.