31) Neviděný
Toho rána halila vrchoviště mlha. Hustá. Šedá. Jako pohřební rubáš. A všude panovalo ticho. Ani pták nezapípal. Ani lístek se nepohnul. Jen klapot koňských kopyt se nesl krajinou s přízračnou ozvěnou. Hlídka vracející se do pevnosti...
Rob se krčil mezi skalisky. Úzkou cestu viděl jen matně. Ale slyšel dobře. Blížili se. Burnabyho jezdci. Museli jet jeden za druhým. Nic netušící. Nechránění. Natáhl kohout muškety. Pak spatřil záblesk zlata. Zamířil...
Třeskla rána. Koně se plašili. Jezdci se zmateně rozhlíželi. Hledali nepřítele. Nic však neviděli. Jen mlhu. Hustou. Šedou. Tichou.
A na rozbahněné cestě leželo tělo jejich kapitána. Měl ránu uprostřed zad.