23) Podzimní rozloučení
Nad přístavem ležela neprostupná clona šedých mraků. Déšť čeřil hladinu. Frances seděla na přístavní hrázi. Hlavu měla svěšenou. Nevnímala studené doteky kapek za krkem a na tvářích ani dorážení střapatého psa. V sevřené pěsti skrývala zmačkaný list papíru. Slova byla jen těžko čitelná. Inkoust se už dávno rozpil. Přesto jí stále zněla v hlavě. Dusila ji jako těžká deka. Chtěla křičet. Ale nemohla. Neviditelná ruka jí svírala krk, jakoby ji chtěla uškrtit. Vrhla zamračený pohled ke vzdálené rejdě. Skřivánek bezvládně ležel na hladině. Bez stěžňů. S poraněným bokem. Bez kapitána. A ona mu