22) Dovolená
Stála v před stolem admirála Parkera už dobrou půlhodinu.
„Poručík Doyleová, třetí důstojník ze Skřivánka,“ nahlásila. Už po druhé.
„Jistě. Já vím.“
Z jeho hlasu cítila hrozbu.
„Tady jsou vaše rozkazy.“
Podal jí arch papíru. Přelétla ho očima. Zbledla.
„Dovolená!? Ale to přeci nejde! Musím se vrátit na loď! Nemůžu…“
„Dovoluji si vám připomenout, že od teď už k posádce Skřivánka nepatříte,“ pokračoval nevzrušeně. Bezděky stiskla ruku v pěst.
„To nemůžete!“
„Je to rozkaz, slečno Doylová. Už jste toho udělala dost. Teď je na čase si odpočinout.“
Bezmocně drtila rozkaz v dlani.
To nemohla být pravda. Ne po tom všem…