18) Po bitvě
Všichni stáli na palubě. Oblečení byli ve svátečním. Bílé košile a slaměné klobouky ostře kontrastovaly s propadlými, unavenými tvářemi námořníků. Tom stál na zádi. Před sebou měl otevřenou Bibli. Zdánlivě klidným hlasem odříkával jména padlých. Frances mu stála po boku. Hlavu skloněnou. Neodvažovala se vzhlédnout. Ještě jednou se podívat na řadu hamak. Pomáhala je zašívat. S každým dalším jménem sebou trhla.
Tolik jich padlo...
A teď si moře bralo jejich těla. I jejich duše. Aby už je nikdy nevydalo.
Sedmdesát tři mužů si moře vzalo. A ty, kteří přežili, si možná vezme už zítra… Byli proti němu tak malí… bezmocní…