04) Mořská nemoc
Probudil ji burácivý řehot. Proč jen ji nenechají spát… Spát…
„…To jsem jednou sloužil na Vorvaňovi. Taková děravá kocábka to byla. A tam vám byl tesař. Chlap jako hora velikej. A ten vám, pánové, lámal stěžně jako třísky…“
Postava jí rostla před očima. Spát… Probourala i palubu. A rostla dál. Zpřetrhala lanoví. A loď se řítila dolů… Do hlubin…
„To já jsem znal jednoho pobudu. Tomu ďábel koukal z očí. Sloužil se mnou u jednoho děla na Hydře. A tenhle pobuda, ta vám jednou zabil tákhle velkýho žraloka! Holejma rukama ho zamordoval!“
Postava drtila trup lodi v dlaních… Spát… Spát…