01) Otec a dcera
„Táto! Tatínku!“
Vyhrkla a vytrhla se pastorovi z ruky. Rozeběhla se rozbahněnou ulicí. V chatrných botičkách skákala přes kaluže vstříc muži v kapitánském klobouku.
„Fanny!“
Vrhla se mu do náruče. Sevřely ji udřené, drsné ruce bývalého rybáře. Přitulila zrzavou hlavinku na mužovo rameno. Zlatá epoleta ji studila na uplakané tváři.
„Táto,“ zašeptala, „maminka umřela.“
„Já vím, Fanny... Já vím.“
I on měl oči zamlžené slzami. Ruce ji stiskly ještě pevněji...
To bylo naposledy, kdy ji sevřel v otcovském objetí. Roberta Doylea život naučil, že na palubu city nepatří. Už nebyl otec a ona dcera. Zbyl jen kapitán a jeho plavčík.